Tradiční přespávačka pro děti – na podzim 2023 v Jimramově
Už 30 let přes Jimramov víceméně jen projíždím. Většinou není čas, udělat si tady zastávku, procházet se městskou památkovou zónou, zajít si na hřbitov prohlédnout pomníky některých významných osobností, jít do kostelů a pak ještě udělat nějaký okruh po okolí. Tradiční podzimní přespávačku, kterou dělají sněženský a daňkovický evangelický sbor pro děti už několik let, jsme letos naplánovaly s Radkou Havlíčkovou do Jimramova. Konala se ze soboty na neděli 23. a 24. září 2023. Zúčastnilo se 12 dětí. Paní Miroslava Procházková nám ukázala Síň rodáků a nebyla to vůbec nuda, protože paní Procházkovou historie opravdu baví, tak dokáže o tom všem nejen do hloubky povídat, ale také děti nechá, aby si třeba zatroubily na starou sirénu, vyzkoušely pračku nebo kolovrátek. K tomu upozorní na spoustu zajímavostí, které tam jsou k vidění: pastičku na 3 myši, betlém, kde tři králové jsou sv. Václav, Jiří z Poděbrad a Žižka, nebo kominickou uniformu.
Víte třeba kolik už bylo vydání Broučků? Nebo které tři vrcholky má Jimramov ve svém znaku? A že v Jimramově z je celé ČR na počet obyvatel nejvíc pamětních desek? Na konci návštěvy Síně rodáků tedy každý z nás dostal hrací kartu a vypravili jsme se pamětní desky hledat. Děti zvládly celkem rychle všechno najít a vyplnit a za nedlouho už byly na srazu u soutoku Fryšávky a Svratky. Za odměnu si pak koupily něco dobrého ve večerce a vyřádily se na opravdu dobře vybaveném dětském hřišti. Pak jsme se vydali na Prosičku. Výhled ze skály je jedinečný a poprosit na takovém místě Pána Boha za něco, co mám uvnitř srdce, bez toho se návštěva Prosičky neobejde. A hlavně poděkovat...
Cestou zpět jsme hráli hry, pak ještě rychle k ohni na farní zahradě opéct si špekáček. To už se den chýlil k večeru. Ke každé přespávačce patří stezka odvahy. Cestou jsme se ještě zastavili u kavárny Kovářova kobyla, zadívali se na žlutou šesticípou hvězdu svítící do tmy, vyslechli povídání pana Fremla o smutném údělu Židů za 2. světové války i to, proč se snaží umísťovat v Jimramově další a další stolpersteiny. Přispěli jsme mu na ně do kasičky v kavárně a vydali se ke skále Kotkovice. Cestou kolem Svratky už byla pořádná tma a pověst o Haně, která se váže ke Kotkovici je opravdu strašidelná. Projít po jejím vyslechnutí zadem kolem Svratky od jednoho mostu ke druhému zvládli malí jen tak, že se pevně drželi za ruku. V po desáté večer jsme se už všichni těšili do postele. Spali jsme v evangelickém kostele na kruchtě. To bylo pro děti největším lákadlem zúčastnit se přespávačky. Myslela jsem si, že po celém dni děti předčítání vzpomínek z Karafiátovy čítanky spolehlivě uspí: o dětství v Jimramově, mamince, husím brku, evangelickém kostele… zdálo se, že jsou všichni udoláni. Ale jak jsem se ráno dověděla, sotva jsem vyšla z kostela, hned bylo na kruchtě zase živo. Nakonec ale všichni usnuli a spalo se nám tam, jak těm Broučkům. Ráno po snídani jsme byli společně na bohoslužbě v krásném jimramovském kostele. Děti byly v nedělní škole...a pak už jen vše uklidit a rozjezd domů na nedělní oběd.
Byli jsme moc vděční, že jsme mohli využít skvělé sborové zázemí. Jimramov nás navnadil, zdaleka jsme neprošli všechno, co by stálo za vidění. Tak možná na příští rok naplánujeme Jimramov ještě jednou. A do té doby si můžeme, třeba za dlouhých zimních večerů, číst ze dvou knížek, které byly vydány ke 650 letům Jimramova v roce 2011. A podle té zelené od Josefa Dobiáše si udělat pár vycházek po okolí, je jich tam i se všemi zajímavostmi, které člověk potká cestou, popsáno celkem 20.
Martina Kadlecová, farářka
