Ze Sněžného do Telecího za zpívající lípou 2022
Ze Sněžného do Telecího za zpívající lípou cestami romského partyzána Josefa Serinka
I letos byla ze seniorátního mikrograntu podpořena už tradiční přespávačka pro děti a mládež ze sborů Sněžné a Daňkovice, která se konala 20. – 21. 5. 2022.
Sraz byl ve Sněžném v pátek, co nejdříve po vyučování. Rozdělili jsme se do dvou skupinek. Klucká skupinka vyrazila jako první od fary, aby formou šipkované vyznačila cestu do Krásného k pozůstatkům dvou zemljanek, jednoho z útočišť partyzánského oddílu „Táty Černého“, romského partyzána a evangelíka Josefa Serinka.
Holčičí skupinka zatím v zahradě sněženského evangelického kostela zalila lípu, semenáček z památného stromu Masarykovy lípy z Plečnikovy vinice Pražského hradu, kterou jsme slavnostně zasadili na státní svátek 28. 10. 2021, právě na památku Josefa Serinka. Jsme rádi, že se lípa pěkně ujala a dokonce z ní máme už i první květy na lipový čaj.
Pak jsme vyrazili do Krásného a při několika zastaveních jsme si připomenuli Serinkův velmi dobrodružný a nelehký život. Po po měsíci a půl stráveném v koncentračním táboře v Letech u Písku, kam byl s celou rodinou deportován, se mu podařilo 15. září 1942 uprchnout a stal se z něho štvanec. Po tom, co dvakrát obkroužil celý protektorát, se mu konečně dostalo pomoci na evangelické Vysočině od statečných lidí, vyučených evangeliem lásky k bližnímu, a dožil se konce války († 1974) (více: Jan Tesař, Česká cikánská rapsodie). Tak jsme došli až k zemljankám v lese. Tam se strhla krátká šišková válka. Čekala tam na nás také jedna ukrajinská rodina, která do prázdnin bydlela na daňkovické faře a přivedl je tam bratr kurátor Mirek Zelený.
Trochu jsme se posilnili a pokračovali společně dál na faru do Telecího, která sehrála za 2. sv. války důležitou roli v protinacistickém odboji. Cenné svědectví o tom shromáždila historička Milena Šimsová v knize „Prošli jsme v jeho síle“. Před farou na to člověka upozorní pomník „Rady tří“ , která se zde scházela. Vedli ji generálové Vojtěch Luža a Josef Svatoň, a jejím členem byl i místní evangelický farář Otokar Kadlec. Po válce si tak fara vysloužila si čestnou přezdívku „Partyzánský hotel“. Cestou jsme brodili řeku Svratku, sešli z cesty, bloudili v lese, škrábali se do prudkých svahů, prodírali se houštím a hlavou se nám honily myšlenky na partyzány… až se před námi konečně otevřel výhled na dlouhé Telecí. Přišli jsme sice víc než o hodinu později, ale bratr katolík na nás trpělivě čekal, aby nám ukázal jejich starý kostelík se zajímavým mozaikovým Božím hrobem. Na evangelické faře v Telecím na nás pak už čekal táborák, rodiče dětí, společné opékání, večeře, povídání si.
Pak přišla noc a s ní bouřka a výpadek proudu. To se nám hodilo, protože na programu byla ještě stezka odvahy vnitřkem kostela na hřbitov a do márnice, kde děti měly splnit několik úkolů: po tmě s čelovkou najít dvě neslušná slova v Desateru a zaznamenat nejméně tři křesťanské symboly, kterými je kostel vyzdoben. Na hřbitově měly najít hrob Václava Karafiáta, Otokara Kadlece a rodiny Lukásovy. V márnici na ně čekalo Boží povzbuzení: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou!“ A bonbón.
Pak už jsme se uložili ke spánku. Ráno přijel bývalý sněženský farář a dřevotoč Jan Mamula, aby nás zasvětil do kumštu vyřezávání z lipového dřeva. Oběd v Hospůdce pod strání hned pod farou jsme si nemohli vynachválit. Dobře najedení jsme se sunuli k Lukásově Zpívající lípě, stromu roku 2021 (věk 700 let, výška 24,5 m, obvod kmene 1160 cm), o které jsme si předchozí večer četli pověst o tom, jak v pol. 18. stol. v jejím dutém kmenu tajný evangelík bratr Jiroušek tajně po nocích opisoval Nový zákon a Žalmy, a při tom si zpíval. Byl hluchý a myslel si, že ho nikdo neslyší. Spotřeboval u toho prý 1204 svíček. Pak jsme ještě vyšli na Lucký vrch, abychom se pokochali jedním z nejkrásnějších pohledů na Vysočině.
V sobotu k večeru jsme pak opustili milé zázemí telecké evangelické fary, které nám ochotně poskytl farář Jan Hrudka, vnuk historičky Mileny Šimsové, a vrátili se plní zážitků domů. Dalo by se zde strávit času mnohem víc a pořád by bylo co objevovat. Za zmínku určitě stojí znaky obcí s evangelickými symboly bible, kalichu, beránka...(Telecí, Daňkovice, Spělkov, Borovnice...)
Asi nejen já, která jsem v tomto kraji a sborech nová, jsem tento intenzívní společný čas velmi krásně užila. Těšíme se, že i v nastávajícím roce něco podobného zase podnikneme, zase se o trochu víc sblížíme, navštívíme nějaký přilehlý evangelický sbor a poznáme něco z dalších zajímavostí a krás Vysočiny. Třeba zase s podporou seniorátního grantu?
Za organizátorky Martina Kadlecová, farářka a Radka Havlíčková, presbyterka
